Především lidé, kteří si zvolili život, kde platí jiná pravidla než v tom docela obyčejném: všechno se točí okolo dětí. Pomáhat, chránit, starat se. Nejde o žádné romantické snílky. Většinou jsou to lidé praktičtí, s realistickým pohledem na svět, nebojácní, prostě takoví, které hned tak něco neporazí. A hlavně jsou to lidé, u kterých je prostě dobře.
"Zažila jsem pracující maminku, takže moje dětství bylo poznamenáno velkou samotou a prázdným, studeným bytem. A tak, už jako matka čtyř dětí, jsem nemohla nemyslet na stovky opuštěných dětí v dětských domovech, které nikdo nechce. A jsem vděčná za to, že nás hned na začátku naše rozhodnutí vedlo směrem k postiženým dětem, že jsme mohli pochopit, jak nesmírným obohacením a požehnáním tito človíčkové jsou pro celou naši společnost a jak nás, zdravé, předčí v mnoha směrech." (paní Krauseová, pěstounka 10 dětí)
"Přijde chvíle, kdy si člověk uvědomí, že kolem nás existují děti, které nikdo nechce. Žijí v různých zařízeních a nemají naději, že se z nich někdy dostanou. I když jsou třeba už starší, i pro těch pár let stojí za to si je vzít." (Dana Žižkovská, pěstounka 8 dětí)
"Už jako děti jsme byli maminkou vedeni k tomu, abychom nikdy nezapomínali na ty, kterým osud nepřál. Pomáhat potřebným je pro mě tedy samozřejmé. A kdo by pomoc potřeboval víc než opuštěné děti? Nejsem zařízení, nejsem macecha, jsem někdo, kdo pomohl. Teprve tak vidím, že jsem dělala něco správného." (Dobroslava Kricklová, pěstounka 8 dětí)
"Člověk potřebuje pocit, že ho někdo potřebuje a má ho rád. Tento pocit děti dávají." (Marie Špinarová, dvě děti v pěstounské péči)
![]() |
Nadační fond pro opuštěné děti Rozum a Cit |
![]() |
|
|
Jablonského 639/4, Praha 7 |
č.ú.: 268043001/5500 |
||