Návštěva v rodině – ukázka jednoho dne v Doprovázení
Přílad jednoho „doprovázejícího“ dne názorně demonstruje konkrétní práci v rámci rodiny a její dopad na chování jednotlivých členů a rovněž i současný stav. Způsob práce s jakoukoliv rodinou je vždy odlišný, čas práce strávený v rodině je také jiný (většinou trvá 2 – 2,5 hod.), pokaždé závisí na povaze problému, ale vždy je tzv. šitý na míru té které konkrétní rodině a rodina si vždy může říci, zda jí vyhovuje nebo nikoliv.
Uvedený příklad se zatím jeví jako příběh směřující ke šťastnému konci, avšak navozená situace je velmi křehká a vyžaduje ještě spoustu práce, aby se rodina posílila tak, aby se Helenka mohla vyrovnat a zorientovat se v celé situaci. U jiných rodin tyto pokroky nemusí být natolik zjevné, avšak ve všech rodinách, kterým Doprovázení bylo poskytnuto, vždy došlo k výraznému posunu, ke zlepšení atmosféry v rodině, k posílení rozhodnosti a samostatnosti jejich členů a především k lepšímu porozumění všem dětem v rodině a to jak přijatým, tak vlastním.
Přinášíme „nahlédnutí“ do služby Doprovázení v podobě vylíčení jedné z typických návštěv v doprovázené rodině.
Před několika měsíci nás oslovila babička 7 leté vnučky Helenky, kterou má babička v péči téměř od jejího narození, s žádostí o radu ohledně potíží Helenky ve škole. Helenka ve škole nespolupracuje a téměř všechny učitelky už k ní zaujímají negativní postoj. Helenka je dcerou syna babičky, její matka se psychiatricky léčí a pořídila si další dítě s jiným otcem, Helenku nepravidelně navštěvuje. Otec Helenky jí svěřil babičce, avšak nejeví o ní příliš velký zájem, objevuje se u Helenky rovněž pouze občas a nepravidelně. V průběhu konzultace vyšlo najevo, že Helenka trpí velkou úzkostí způsobenou nepřítomností svých rodičů, je silně fixována na babičku, má poruchy spánku a vyžaduje velkou pozornost, zároveň trpí neschopností se zorientovat v celém složení rodiny a pochopit, kdo je vlastně její vychovatel. Babička je velmi unavená a vysílená nejen péčí o Helenku ale rovněž dalšími komplikovanými vztahy v rodině, především s manželem, péčí o svou matku a starostmi o své další děti. Za celou situaci na sebe klade vinu. Babičce byla nabídnutá služba Doprovázení a s celou rodinou se začalo intenzivně pracovat.
Příklad jedné z návštěv u zmíněné rodiny:
11:00 – 12:30 hod.: návštěva v Helenčině škole
Průvodkyně, psycholožka a babička si sjednaly konzultaci ve škole, kam dochází Helenka, aby celou situaci projednaly s ředitelkou a třídní učitelkou. Obě učitelky se zpočátku staví k Helence negativně, vyjadřují nepřátelské postoje a sdělují, že u Helenky se projevuje porucha chování a že již vyčerpaly všechny možnosti, jak jí do školní práce zapojit, doporučují speciální školu. Psycholožka společně s babičkou vysvětlují celou situaci a psycholožka postupně objasňuje oběma učitelkám motivy Helenčina chování a motivy dětí, které ztratí rodiče vůbec. Jedná se především o pocity znehodnocení, nejistoty, úzkosti, věčné touhy po rodičích, zvýšenou míru pozornosti a zážitku úspěchu. Všechny tyto pocity děti nedokáží pojmenovat, vyjadřují je jinak – např. nespoluprací ve škole, odmítáním jídla, poruchami spánku atd. Po dlouhém rozhovoru u obou učitelek zmizely známky nepřátelství, čímž se objevil prostor pro dohodu a nastolení určitých opatření, které by Helence mohly pomoci. Setkání sice přispělo k uklidnění celé situace a k určitému pochopení ze strany učitelek, avšak bylo zřejmé, že vůle pomoci ze strany školy není příliš velká a že je možné, že v budoucnu bude nutné uvažovat o změně školy.
12:45 – 13:45 hod.: konzultace v rodině s Helenčiným otcem a psycholožkou
Po konzultaci ve škole proběhla konzultace s Helenčiným otcem, který svolil k rozhovoru a při této příležitosti přijel na návštěvu k babičce. Otec zpočátku příliš nespolupracoval, nejevil známky zájmu o celou situaci, spíše vyjadřoval nedůvěru. Psycholožka, podobně jako učitelkám, otci vysvětlila pocity, co dítě prožívá, když nemá rodiče nebo, když je ve styku s rodiči pouze občas. Otci předala přesné instrukce, jak se zachovat, aby se Helenka cítila jistěji, vyrovnaněji a jaké jsou jeho možnosti, aby Helence pomohl – dodržování termínů návštěv, termínů a doby telefonátů, jasně a zřetelně stanovit, jak budou společně trávit čas, čas pro Helenku věnovat Helence, dohody dodržet, nezklamávat ji, ve všem se domlouvat s babičkou. Na závěr konzultace otec vyjádřil úlevu, že nebyl psycholožkou obviňován a slíbil, že se pokusí tato doporučení dodržet. V dalším čase návštěvy se snažil Helence věnovat.
13:45 – 15:00 hod.: konzultace psycholožky s Helenčiným dědou
Tyto konzultace probíhají během každé návštěvy. Děda s babičkou žijí již několik let pouze ve formálním manželství, děda je vnímán všemi členy rodiny (kromě Helenčinýho otce) velmi negativně, despoticky a jako strůjce všech konfliktů. Konzultace s ním jsou zaměřeny na poskytnutí úlevy pro dědu, objasnění Helenčiných pocitů a projevů chování a nastolení pravidel chování dědy vůči Helence a vůči dalším členům rodiny tak, aby byl schopen se alespoň před Helenkou vyvarovat tvorbě konfliktů. Během této konzultace děda opět vyjadřuje negativní pocity vůči celé rodině, avšak poprvé přiznává, že tato situace není pro Helenku vhodná. Sděluje, že se od minulé konzultace snaží nebýt před Helenkou vulgární a snaží se jí více podporovat. Sděluje, že naše snaha je marná, že by pro Helenku bylo nejlepší, kdyby se s babičkou rozvedli, čímž by Helenka měla větší klid. Pokusí se přemýšlet, zda by byl ochotný se s babičkou alespoň domlouvat ohledně provozních záležitostech týkajících se Helenky, aby při společném soužití si vzájemně neškodili a tím zmírnili dopad konfliktů na Helenku.
12:45 – 15:00 hod.: konzultace průvodkyně s babičkou
Během každé návštěvy průvodkyně s babičkou vyhodnocuje celou situaci v rodině, snaží se být pro babičku oporou a zmírnit její nejistotu tím, že s ní probírá její rozhodnutí, motivy a pocity a povzbuzuje ji v takových vzorcích chování, která jsou přínosem pro ní i pro Helenku. Během této konzultace babička pokračovala v hodnocení své minulosti, ve sdělování svých pocitů viny, že v minulosti neudělala taková rozhodnutí, která by zajistila dobrý život pro všechny své děti. Zároveň probírala svou vyčerpanost a neschopnost udělat rázná opatření vůči svému synovi – Helenčinýmu otci a její matce. Průvodkyně ji pomohla najít nejadekvátnější způsoby chování vzhledem k stávající situaci, především podpořila její rozhodnost a pozitivní způsoby jednání, které mají pomoci Helence ale i babičce.
15:00 – 15:15 hod.: závěrečný rozhovor návštěvy průvodkyně a psycholožky s babičkou
Během tohoto rozhovoru všichni shrnuly důležité momenty návštěvy, posuny v celkové situaci, babičce byly znovu dány rady, jak se chovat vůči Helenčinýmu otci, tak aby celá situace byla pozitivní pro Helenku a co nejméně bolestivá pro babičku, kladné ohodnocení babiččiných rozhodnutí vůči svému manželovi a postupná příprava na setkání s Helenčinou matkou. Babička vyjádřila opět velkou úlevu, kterou cítí po každé naší návštěvě. V následujících měsících psycholožka a průvodkyně pracovaly s oběma dcerami babičky na možnostech jejich pomoci v celé situaci, s Helenčinou matkou na úpravě vztahů s dcerou, s rodinou v rámci víkendového setkání dále pracoval arteterapeut, který na základě kresebných obrázků všech zúčastněných rozkryl další témata, Helence je poskytována 1x 14 dnů terapie hrou a babička dochází zároveň 1 x měsíčně na individuální terapii k psycholožce našeho Poradenského centra. Po několika měsících intenzivní spolupráce došlo k výraznému posunu u mnoha zúčastněných, především u Helenky a u babičky. Helenka změnila školu, kde se zatím projevuje bezproblémově, oba její rodiče dodržují stanovená pravidla, takže Helenka se cítí bezpečněji a vyrovnaněji, je více sdílná, dokáže již bez výrazných projevů ohrožení mluvit o svých přání, touhách ale i zklamáních, zlepšil se její vztah k jídlu, je celkově samostatnější. Babička postupně ztrácí pocity viny, je radostnější, aktivnější, rozhodnější, dokáže určovat pravidla vůči Helenčiným rodičům a má pocit, že začíná mít život opět ve svých rukou. Situaci doma hodnotí jako uvolněnější, k domluvě mezi babičkou a dědou zatím nedošlo.