|
|
Příběhy pomoci
POMOZTE NÁM PŘISPĚT NA SLUCHADLA PRO EVIČKUVážená nadace, obracím se na Vás s velkou prosbou prosbou o pomoc pro moji dvacetiletou těžce postiženou adoptivní dceru Evičku Váňovou. Vidět
klidné a spokojené dítě a prožívat s ním úplně obyčejné radosti
všedních dnů, může být velmi nesnadné. Ke zvládání křivolakých cestiček
mateřakého osudu často nestačí ani ta nejlepší vůle, píle a odhodlání,
ale pokud se objeví podaná ruka i těžkou chvíli může prozářit paprsek
radosti, která pomůže zvládat těžký úděl a jít dál. S
bývalým manželem jsme si postupně nezrušitelně osvojili šest dětí,
kterým jsme chtěli dát to nejlepší do života. Osud však žádnému
neuchystá jen rovnou a přehlednou cestu. I na naši velkou rodinu čekalo
mnoho zákrut a úskalí. Situace v takto velké rodině byla mnohdy velmi
náročná a manžel po pětadvacetiletém soužití rodinu opustil. Čtyři
z našich dětí se postupně osamostatnily a žijí si už svým vlastním
životem. Nejmladší syn Kubíček před několika lety tragicky zahynul. Já
jsem zůstala sama s dcerou Evičkou, která má těžké postižení a
potřebuje trvalou péči druhé osoby. Dcera Evička má kromě
dětské mozkové obrny ještě dětský autismus s poruchami chování a
praktickou hluchotu. Takto těžké postižení se dá zvládat jen s pomocí
kompenzačních pomůcek. Pokud má postižený potřebné kompenzační pomůcky,
může se účastnit alespoň trochu běžného života. Jednou z
nepostradatelných pomůcek jsou pro moji dceru sluchadla, která má
Evička z důvodu svého postižení velmi často poškozená a jejich oprava
či zakoupení nových je velmi náročnou finanční záležitostí. Právě
nezbytná sluchadla jsou důvodem, který mne vede k této prosbě o
finanční pomoc. Evička má v současnosti jedno ze sluchadel po mnoha
opravách téměř nefunkční a v opravně nám sdělili, že žádná další oprava
tohoto sluchadla již možná není.Evičce je tedy nutno zakoupit sluchadlo
nové, jehož cena je 10 tisíc korun. Částka 10 000 Kč na
nové sluchadlo je tedy částkou o kterou chci poprosit . Poskytnutí
uvedené částky by pro mne bylo obravskou pomocí v nelehké finanční
situaci a dcera uvedenou pomocí získá nedocenitelnou možnost kontaktu
se světem. Za případné poskytnutí pomoci Vám předem neskonale děkuji S pozdravem Eva Váňová Bobkova 701 198 00 Praha 9 ___________________________________________________________________ „Jsme
rodina, která má tři biologické, zdravé kluky a jednu holčičku v
pěstounské péči, která svět vidí přes dotek, hmat a sluch, je totiž
nevidomá. I přesto, že Pavlínka je velice šikovná holka –
naučila se plavat, jezdit na kole – je plně závislá na druhé
osobě a je jen málo věcí, které zvládá sama. Zahrada byla pro ni tak
trošku problém. Pavlínka totiž venku, mimo řízené činnosti,
neměla co dělat. Jenom chodila tam a zpět, ohmatávala stromy a
olizovala trávu. A tak jsme začali zjišťovat a hledat něco, čím bychom
jí mohli zpříjemnit volné chvíle. Nevidící dítě má totiž rádo, když
něco je pevně umístěno na jednom místě, ví, kde to najde a nemusí mít
strach, že se to převrátí.
Jednou jsme byli na dětském
hřišti, které bylo vybaveno herní sestavou s různými hracími prvky –
skluzavkou, houpačkou, žebříkem. Všimli jsme si, že naše Pavlínka
stejně jako její bratři se v pohodě zapojila do různých her – běhala,
klouzala a měla z toho obrovskou radost. Tehdy jsme začali přemýšlet,
jestli nějakou podobnou zmenšeninu si nepořídíme na naši zahradu. Vše
šlo hladce, až na okamžik, kdy jsme zjistili, co taková radost stojí. A
proto jsme se obrátili na nadaci Rozum a Cit a plán se mohl začít
realizovat. Díky Vašim penězům a místní firmě jsme si mohli pořídit
nejen celou herní sestavu, ale i trampolínu. Abychom zmenšili náklady,
manžel taky přiložil ruku k dílu a sám si prolézačky přivezl a
zamontoval.
Teď, když s odstupem času hodnotíme tento krok,
jsme víc než spokojeni. Pavlínčin obzor se rozšířil o zahradu, ve které
je díky prolézačkám samostatná, zajde si sama z bytu ven, obuje si sama
boty a přestala se bát chodit po schodech. Její motorika díky
trampolíně se podstatně zlepšila, hodně napodobuje kluky a vyvádí
stejně jako oni. Jelikož se „naše trampolína" nelíbí jen
Pavle, ale taky našim klukům a dětem v sousedství a kamarádům ze školy,
máme zahradu plnou dětí. A tak místo 4 dětí hlídám i 10 rozdováděných,
ale hlavně šťastných dětiček. Tento kolektiv po sociální stránce
kupodivu velice prospívá Pavlínce.
Jsme
přesvědčeni,
že jen velice omezený počet rodičů by mohl ze svého rozpočtu vyčlenit
takovou sumu, která je potřebná na pořízení dětského hřiště, a proto
ještě jednou všem
děkujeme."
Folwarczni ___________________________________________________________________
„Vážená nadace, děkujeme
Vám za krásného Ježíška. Děti si jeden po druhém klavír vyzkoušely a
objevovaly v sobě skryté hudební talenty. Lada, která dochází prvním
rokem do ZUŠ, zahrála na Štědrý den pár koled, a tak atmosféra byla
dokonalá. Ještě jednou Vám moc děkujeme." Na brzkou shledanou s Vámi, rodina Ištokova __________________________________________________________________
„Vážení, životní
příběh našeho syna je plný strádání, zvratů, hledání, ale na druhé
straně pochopení, dobré vůle a lásky. Když jsme zjistili, že naše děti
mají ještě téměř nevidomého bratra v dětském domově, bez váhání a
dlouhého přemýšlení jsme se pro něj rozjeli. Láďa u nás přestoupil ze
zvláštní školy na základní soukromou školu. Poté se nabízela škola
Jaroslava Ježka pro zrakově postižené v Praze na Hradčanech. Byli jsme
se tam podívat, Láďa byl nadšený. Díky Vaší pomoci mohl Láďa dojíždět
každý týden s pomocí asistenta do Prahy. Dnes je Láďovi 16 let. Dospěl,
dozrál, nabyl sebejistoty a sebevědomí. Projevil přání jezdit sám. Vím,
že to zvládne, je dobře připravený. Asistentka ho naučila cestovat na
Černý most i na Florenc, odkud jezdí autobusem do Jablonce nad Nisou.
Asistenční služba finančně zajištěná Rozumem a Citem nám pomohla
překlenout velice složité období. I postižené děti patří do rodin! Je
moc dobře, že rodiny, které přijmou takové dítě, nezůstanou osamocené a
najdou pomoc. Děkuji." S pozdravem Alena Horváthová __________________________________________________________________
„Slíbila
jsem, že Vám napíšu, co jsme prožili se zaměstnanci firmy ČEZ, která
přizvala přes Rozum a Cit pěstounské rodiny na hrad Bouzov. Musím říct,
že jsem si myslela: velké to nebude bavit a malým bude zima. Nestalo se
tak. Pro velké děti tam bylo přichystáno moc zajímavých atrakcí –
střílení z kuše a luku, házení kládou, zatloukání hřebíků. Malé děti
zase nadchl skákací hrad, kde se skákáním tak moc rozehřály, až si
rozepínaly bundy. Nakonec jsme se rozdělili. Já jsem šla s malými
na hrad na audienci ke králi a manžel s velkými a kočárkem hradní
cestou za úkoly. Naše malé holky byly u vytržení, protože se z nich na
chvíli staly malé princezničky. Po cestě do hradu jsme potkali žebráky
a jeden měl plyšovou myš a krmil ji tvrdým chlebem. Ta se zase líbila
Martínkovi. Mít tak ještě dlouhé šaty s vlečkou a holky zapomenou, že
zítra musí do školy. Při audienci děti dostaly malé čokoládové mince a
fotku s podpisem Báry Zemanové. No bylo to velice kouzelné a moc
opravdové. Já za sebe musím poděkovat všem, kdo tyto hrátky
připravovali, protože velice potěšily moje děti. Také musím poděkovat
panu Čenskému, který uváděl program a mluvil moc hezky o
maminkách–pěstounkách, a i když nikdo z nás nečeká pochvalu, rádi
vyslechneme, že děláme dobrou věc. Také musím poděkovat za vybranou
částku všem lidem, kteří přispěli, právě tkaním a pletením na hradě. Velice dlouho budeme na tuto akci vzpomínat.“ Zdeňka Němcová – Loštice u Olomouce __________________________________________________________________
„Dítě
v dětském domově se postupně obrní a je zajímavé, že okolí ho spíš
ještě potápí. Tím víc se uzavírá a to přináší řadu negativních jevů.
Aby se to změnilo, musí mít blízkého člověka, který ho má rád. Třeba já
jsem měl věci, měl jsem všechno, ale byl jsem vyprahlý po lásce, kterou
jsem nedostal." P. D. do 7 let v DD, nyní úspěšný podnikatel. __________________________________________________________________
„Vážení, pěstounská
péče ze zákona zaniká v 18 letech dítě a to se ocitá prakticky bez
prostředků i bez domova. Ale my pěstouni přijaté děti neopouštíme, a
proto vlastními silami budujeme a rekonstruujeme vhodné prostory, kde
bychom mohli všichni společně žít. Je to jediná, byť finančně značně
náročná, cesta, jak nevyhodit opuštěné děti zpět na ulici. Proto Vám
moc děkujeme, že jste vyslyšeli naši žádost a pomáháte nám." pěstounka z Moravy
|