Příběhy pomoci

POMOZTE NÁM PŘISPĚT NA SLUCHADLA PRO EVIČKU

Vážená nadace,

obracím se na Vás s velkou prosbou prosbou o pomoc pro moji dvacetiletou těžce postiženou adoptivní dceru Evičku Váňovou. 

Vidět klidné a spokojené dítě a prožívat s ním úplně obyčejné radosti všedních dnů, může být velmi nesnadné. Ke zvládání křivolakých cestiček mateřakého osudu často nestačí ani ta nejlepší vůle, píle a odhodlání, ale pokud se objeví podaná ruka i těžkou chvíli může prozářit paprsek radosti, která pomůže zvládat těžký úděl a jít dál. 

S bývalým manželem jsme si postupně nezrušitelně osvojili šest dětí, kterým jsme chtěli dát to nejlepší do života. Osud však žádnému neuchystá jen rovnou a přehlednou cestu. I na naši velkou rodinu čekalo mnoho zákrut a úskalí. Situace v takto velké rodině byla mnohdy velmi náročná a manžel po pětadvacetiletém soužití rodinu opustil. 

Čtyři z našich dětí se postupně osamostatnily a žijí si už svým vlastním životem. Nejmladší syn Kubíček před několika lety tragicky zahynul. Já jsem zůstala sama s dcerou Evičkou, která má těžké postižení a potřebuje trvalou péči druhé osoby. 

Dcera Evička má kromě dětské mozkové obrny ještě dětský autismus s poruchami chování a praktickou hluchotu. Takto těžké postižení se dá zvládat jen s pomocí kompenzačních pomůcek. Pokud má postižený potřebné kompenzační pomůcky, může se účastnit alespoň trochu běžného života. Jednou z nepostradatelných pomůcek jsou pro moji dceru sluchadla, která má Evička z důvodu svého postižení velmi často poškozená a jejich oprava či zakoupení nových je velmi náročnou finanční záležitostí. 

Právě nezbytná sluchadla jsou důvodem, který mne vede k této prosbě o finanční pomoc. Evička má v současnosti jedno ze sluchadel po mnoha opravách téměř nefunkční a v opravně nám sdělili, že žádná další oprava tohoto sluchadla již možná není.Evičce je tedy nutno zakoupit sluchadlo nové, jehož cena je 10 tisíc korun. 

Částka 10 000 Kč na nové sluchadlo je tedy částkou o kterou chci poprosit . Poskytnutí uvedené částky by pro mne bylo obravskou pomocí v nelehké finanční situaci a dcera uvedenou pomocí získá nedocenitelnou možnost kontaktu se světem. 

Za případné poskytnutí pomoci Vám předem neskonale děkuji 

S pozdravem
Eva Váňová
Bobkova 701
198 00 Praha 9

___________________________________________________________________

„Jsme rodina, která má tři biologické, zdravé kluky a jednu holčičku v pěstounské péči, která svět vidí přes dotek, hmat a sluch, je totiž nevidomá.  I přesto, že  Pavlínka je velice šikovná holka – naučila se plavat, jezdit na kole – je plně  závislá na druhé osobě a je jen málo věcí, které zvládá sama. Zahrada byla pro ni tak trošku problém.  Pavlínka totiž venku, mimo řízené činnosti, neměla co dělat. Jenom chodila tam a zpět, ohmatávala stromy a olizovala trávu. A tak jsme začali zjišťovat a hledat něco, čím bychom jí mohli zpříjemnit volné chvíle. Nevidící dítě má totiž rádo, když něco je pevně umístěno na jednom místě, ví, kde to najde a nemusí mít strach, že se to převrátí.

Jednou jsme byli na dětském hřišti, které bylo vybaveno herní sestavou s různými hracími prvky – skluzavkou, houpačkou, žebříkem. Všimli jsme si, že naše Pavlínka stejně jako její bratři se v pohodě zapojila do různých her – běhala, klouzala a měla z toho obrovskou radost. Tehdy jsme začali přemýšlet, jestli nějakou podobnou zmenšeninu si nepořídíme na naši zahradu. Vše šlo hladce, až na okamžik, kdy jsme zjistili, co taková radost stojí. A proto jsme se obrátili na nadaci Rozum a Cit a plán se mohl začít realizovat. Díky Vašim penězům a místní firmě jsme si mohli pořídit nejen celou herní sestavu, ale i trampolínu. Abychom zmenšili náklady, manžel taky přiložil ruku k dílu a sám si prolézačky přivezl a zamontoval.

Teď, když s odstupem času hodnotíme tento krok, jsme víc než spokojeni. Pavlínčin obzor se rozšířil o zahradu, ve které je díky prolézačkám samostatná, zajde si sama z bytu ven, obuje si sama boty a přestala se bát chodit po schodech. Její motorika díky trampolíně se podstatně zlepšila, hodně napodobuje kluky a vyvádí stejně jako oni. Jelikož  se „naše trampolína"  nelíbí jen Pavle, ale taky našim klukům a dětem v sousedství a kamarádům ze školy, máme zahradu plnou dětí. A tak místo 4 dětí hlídám i 10 rozdováděných, ale hlavně šťastných dětiček. Tento kolektiv po sociální  stránce kupodivu velice prospívá  Pavlínce.

Jsme přesvědčeni, že jen velice omezený počet rodičů by mohl ze svého rozpočtu vyčlenit takovou sumu, která je potřebná na pořízení dětského hřiště, a proto ještě jednou všem děkujeme."                                                        
Folwarczni
___________________________________________________________________

„Vážená nadace,
děkujeme Vám za krásného Ježíška. Děti si jeden po druhém klavír vyzkoušely a objevovaly v sobě skryté hudební talenty. Lada, která dochází prvním rokem do ZUŠ, zahrála na Štědrý den pár koled, a tak atmosféra byla dokonalá. Ještě jednou Vám moc děkujeme."
Na brzkou shledanou s Vámi, rodina Ištokova
__________________________________________________________________

„Vážení,
životní příběh našeho syna je plný strádání, zvratů, hledání, ale na druhé straně pochopení, dobré vůle a lásky. Když jsme zjistili, že naše děti mají ještě téměř nevidomého bratra v dětském domově, bez váhání a dlouhého přemýšlení jsme se pro něj rozjeli. Láďa u nás přestoupil ze zvláštní školy na základní soukromou školu. Poté se nabízela škola Jaroslava Ježka pro zrakově postižené v Praze na Hradčanech. Byli jsme se tam podívat, Láďa byl nadšený. Díky Vaší pomoci mohl Láďa dojíždět každý týden s pomocí asistenta do Prahy. Dnes je Láďovi 16 let. Dospěl, dozrál, nabyl sebejistoty a sebevědomí. Projevil přání jezdit sám. Vím, že to zvládne, je dobře připravený. Asistentka ho naučila cestovat na Černý most i na Florenc, odkud jezdí autobusem do Jablonce nad Nisou. Asistenční služba finančně zajištěná Rozumem a Citem nám pomohla překlenout velice složité období. I postižené děti patří do rodin! Je moc dobře, že rodiny, které přijmou takové dítě, nezůstanou osamocené a najdou pomoc. Děkuji."
S pozdravem Alena Horváthová
__________________________________________________________________

„Slíbila jsem, že Vám napíšu, co jsme prožili se zaměstnanci firmy ČEZ, která přizvala přes Rozum a Cit pěstounské rodiny na hrad Bouzov. Musím říct, že jsem si myslela: velké to nebude bavit a malým bude zima. Nestalo se tak. Pro velké děti tam bylo přichystáno moc zajímavých atrakcí – střílení z kuše a luku, házení kládou, zatloukání hřebíků. Malé děti zase nadchl skákací hrad, kde se skákáním tak moc rozehřály, až si rozepínaly bundy.
Nakonec jsme se rozdělili. Já jsem šla s malými na hrad na audienci ke králi a manžel s velkými a kočárkem hradní cestou za úkoly. Naše malé holky byly u vytržení, protože se z nich na chvíli staly malé princezničky. Po cestě do hradu jsme potkali žebráky a jeden měl plyšovou myš a krmil ji tvrdým chlebem. Ta se zase líbila Martínkovi. Mít tak ještě dlouhé šaty s vlečkou a holky zapomenou, že zítra musí do školy. Při audienci děti dostaly malé čokoládové mince a fotku s podpisem Báry Zemanové. No bylo to velice kouzelné a moc opravdové. Já za sebe musím poděkovat všem, kdo tyto hrátky připravovali, protože velice potěšily moje děti. Také musím poděkovat panu Čenskému, který uváděl program a mluvil moc hezky o maminkách–pěstounkách, a i když nikdo z nás nečeká pochvalu, rádi vyslechneme, že děláme dobrou věc. Také musím poděkovat za vybranou částku všem lidem, kteří přispěli, právě tkaním a pletením na hradě.
Velice dlouho budeme na tuto akci vzpomínat.“
Zdeňka Němcová – Loštice u Olomouce
__________________________________________________________________

„Dítě v dětském domově se postupně obrní a je zajímavé, že okolí ho spíš ještě potápí. Tím víc se uzavírá a to přináší řadu negativních jevů. Aby se to změnilo, musí mít blízkého člověka, který ho má rád. Třeba já jsem měl věci, měl jsem všechno, ale byl jsem vyprahlý po lásce, kterou jsem nedostal."
P. D. do 7 let v DD, nyní úspěšný podnikatel.
__________________________________________________________________

„Vážení,
pěstounská péče ze zákona zaniká v 18 letech dítě a to se ocitá prakticky bez prostředků i bez domova. Ale my pěstouni přijaté děti neopouštíme, a proto vlastními silami budujeme a rekonstruujeme vhodné prostory, kde bychom mohli všichni společně žít. Je to jediná, byť finančně značně náročná, cesta, jak nevyhodit opuštěné děti zpět na ulici. Proto Vám moc děkujeme, že jste vyslyšeli naši žádost a pomáháte nám."
pěstounka z Moravy