Zapsaný spolek <<

Nadační fond <<

"ROZUM nás přivede k úspěchu,
CIT k člověku.
"

 

Náhradní
rodinná péče

 

Aktuality

31.8. Letní tábor s angličtinou

18.9. Napsali nám

11.9. Nezapomenutelné zážitky z anglického tábora

23.6. Na zahradní slavnosti ve škole Duhovka prodávaly děti školní časopis na kterém vybraly 2 879 Kč a škola doplatila 2 121 Kč. Tento dar umožní Patrikovi odjet na letní tábor pro handicapované děti. Srdečně děkujeme!

22.6. Červnové pečení v ČSOB na Radlické vyneslo 17 tisíc korun! Děkujeme!

12.6. Děti s pěstouny na výletě Prahou

25.4. Velikonoční dílna pro děti v Moneta Money bank

4.4. Zapojili jsme se do kampaně Dobrý start - z rodiny doletí dál

4.4. Sluníčkový den letos proběhne 25. a 26. dubna

24.2.2017
Poděkování NF rozum a cit za pomoc pěstounským rodinám a jejich dětem od pěstounky Vladimíry Gubaničové.

3.2.2017
Jak dopadla básnická soutěž? Rozhodně neváhejte a čtěte.


Opět je možnost žádat o příspěvky od NF Rozum a Cit.

další aktuality -->

Sluníčkový den

Nadační aktivity

Kde nás najdete

Na Výsluní 2271
251 01 Říčany
Tel: 323 631 205

Fotogalerie

O nás

 

Aktuality 

9.9.2017

Radost z houslí

Dobrý den paní Černá, paní Řezníková,

housle jsme s Jindřiškou převzaly v Jihlavě dne 31.8.2017 od houslaře pana Celého. Jindřiška má z nástroje velikou radost, samozřejmě i já.
v příloze Vám posílám sken dokladu. Fakturu jsem hradila v pátek 1.9.2017.
Pokud budete chtít doložit jiné doklady a podobně, jsem k tomuto připravena.
Velmi si vážím pomoci Vaší nadace a budu vždy Vaším příznivcem. Poselství, které nesete a předáváte potřebným je tou nejvyšší lidskostí.

S mnoha pozdravy z Vysočiny Ilona Tůmová a Jindřiška Tvrdá

31.8.2017

Letní tábor s angličtinou

Tento tábor byl skvělý. Moc se mi líbily lekce angličtiny, které byly zajímavé, poučné a zároveň i zábavné. Líbilo se mi i to, že lektorka byla z Jamajky, takže nám vyprávěla o tom jaké to tam je atd. Bylo také pěkné, že nám pomáhala zvýšit sebevědomí a říkala nám, ať si jdeme za svými sny. Také jsem tam zjistila, že bych měla trénovat mluvení a čtení v angličtině, což se mi může hodit. Dále také bylo pěkné když jsme měli vymýšlet scénky. Naše skupina vymyslela předávání cen Maliny (něco jako předávání Oskarů, ale za nejhorší film). Při téhle části výuky jsme si užili spoustu legrace a pak ještě při maskování na scénky. Také byly zajímavé odpolední hry, které byly do svačiny v angličtině a po svačině v češtině. V anglické části jsme měli různé úkoly (jako např.: vymyslet 10 druhů ninjovských zbraní nebo 10 druhů hmyzu) a nějaký den jsme třeba hráli capture the flag. V české části byly většinou hry běhací jako např.: formule atd. Co se týče jídla tak tam vařili dobře. A co bylo také super, že zde byl dobrý kolektiv jak dětí v kempu tak vedoucích. Zkrátka jsem si tábor užila a příští rok bych klidně jela znovu.

Kistýna Skalová, 15 let

18.9.2017

Napsali nám:

Dobrý den,

Vážená paní ředitelko NF Marie Řezníková. Nevím, zda si ještě vzpomenete, ale v měsíci březnu letošního roku jsem Vás jako student VOŠ požádal o spolupráci a pomoc při práci na mé AP. Sama jste velice ochotně pomohla sehnat zase ochotné pěstouny prarodiče, s jejichž pomocí jsem mohl svou práci zpracovat. Téma mé absolventské práce bylo: "Pěstounská péče z pohledu prarodiče". I zásluhou Vaší pomoci jsem studium úspěšně dokončil a zásluhou toho mohu nyní pracovat jako sociální pracovník a pomáhat tak potřebným.

Ještě jednou bych chtěl Vám i pěstounům, kteří se podělili o své zkušenosti velice poděkovat. V případě Vašeho zájmu Vám jako alespoň malé poděkování mohu zaslat emailem svou práci, případně praktickou část. V teoretické části jsou uvedeny věci obecně známé. V praktické části jsem však zpracoval kazuistiky a snažil se odpovědět na část otázek, které nás jako pěstouny prarodiče trápí. Byl bych velice rád, kdyby Vám mé postřehy, zjištěné skutečnosti, mohly být alespoň trošičku nápomocny při Vaší záslužné a velice potřebné práci. Nejsem žádný spisovatel, ale snažil jsem se právě v praktické části najít odpověď na otázky, které nás pěstouny - prarodiče trápí nejvíce.

Ještě jednou děkuji a přeji krásný den
Čermák Bohuslav

11.9.2017

Nezapomenutelné zážitky z anglického tábora

Dobrý den,
děkujeme Vám za zprostředkování anglického tábora v Daňkovicích.
Tábor se mi velmi líbil, přinesl mi mnoho nových přátel, zkušeností a hlavně mi to hodně pomohlo v zdokonalení se v angličtině. Byli jsme rozděleni do pěti skupin podle vědomostí. Výuka byla 4x denně. Vždy jsme se přiučili něčemu novému. Také jsme byli rozděleni do týmových skupin ,ve kterých jsme hráli hry. Byli jsme úžasný kolektiv a domluvili jsme se, že příští rok pojedeme zas. Moc se nám to líbilo.

Když jsem Janičce během tábora zavolala, vždy byla velmi spokojená až nadšená. Měla jsem velkou radost, protože nejdříve na tábor noc nechtěla, měla obavu, že jí angličtina moc nejde a že výuku nebude zvládat. Ale opak byl pravdou, říkala,že výuka byla formou zábavy, což se všem líbilo.
Když přišel den odjezdu, nikomu se domů nechtělo, Janička řekla, že by tam byla nejraději celý rok! To byla i pro mě největší radost, nebot se tak potvrdilo to, co se o tomto táboře říká, že jsou tam nakonec všechny dětí velice spokojené a rády se tam vrací i několik roků po sobě!
Proto ještě jednou velice moc děkujeme a pokud bude možnost, požádat Vaší Nadaci příští rok opět o příspěvek, rády toho využijeme.

Přejeme Vaší Nadaci a všem ,kteří jsou ochotni pomáhat dětem bez rodin, mnoho takových krásných chvil.Jsou to ty nejkrásnější odměny pro Vás, ale i pro nás, kteří to z lásky k dětem děláme.

S pozdravem
Jana a pěstounka Iva

23.6.2017

Na zahradní slavnosti ve škole Duhovka prodávaly děti školní časopis na kterém vybraly 2 879 Kč a škola doplatila 2 121 Kč. Tento dar umožní Patrikovi odjet na letní tábor pro handicapované děti. Srdečně děkujeme!

Vážení,
dnes dopoledne jsem při vaření obědu měla kouzelně šokující telefonát. Volala mi ředitelka nadačního fondu Rozum a Cit, že nějaká pro mne neznámá škola nám posílá peníze na respit pro našeho Patrika. Nečekala jsem to, s husí kůži jsem seděla a koukala do blba neschopná slova. Milé děti a dospěláci, velmi vám všem děkujeme za váš zájem, čas a za to, že dokážete pomoci . Velice si toho vážíme a moc děkujeme.
A ať víte ,komu jste pomohli, napíšu vám náš příběh.
Kdysi dávno tj. v roce 2003 jsme si dovezli domů prvního chlapečka Jaromíra, měl jeden rok a měsíc.Ano, byl jiný , neseděl nežvatlal, bylo jasné, že nebude úplně zdravý, ale nám to nevadilo. Měli jsme tři své zdravé děti a půl roku před příchodem Jardy jsme se modlili za to, aby se k nám dostal ten nejpotřebnější. A protože jsme nechtěli, aby Jarda vyrůstal jako jedináček ( naše děti byly už velké) , podali jsme si další žádost a znovu někdo tam nahoře pro nás vybral toho nepotřebnějšího- Patrika.
Patrikovi bylo v té době pět a půl roku, kluk s praktickou hluchotou a mentální retardací. Nemluvil a neuměl ani moc znakovat. Rok před příchodem k nám ,byl odebrán mamince pro podezření z týrání. Byl smutné, vystrašené a divoké dítě. Potřeboval hodně hladit . Trvalo to přes rok, než se zklidnil a ujistil se, že je u nás doma. Pak jsme se teprve začali učit mluvit. Důležité pro řeč je dýchání, hráli jsme na stole foukaný fotbal s kouskem papíru, pískali s píšťalkou a chodili do polí, kde jsme ho učili křičet.
S pomocí úžasné logopedky jsme to dokázali. Patrik mluví rád a hodně!!!Jen jeho slovní zásoba je hodně omezená a není to jen tím,že jsme se začali učit pozdě, u Patrika byl diagnostikován i autismus.
Patrikovi bude v září devatenáct let, zítra naposledy půjde do základní školy a od září nastoupí na učiliště do praktické třídy, kde se bude učit sebeobsluze. A protože je ve věku, kdy jeho zdraví vrstevníci se doma zdržují co nejméně, tak i on touží si od nás odpočinout. Řešili jsme to tábory Nautisu v Krkonoších ,respitním pobytem u vás v Praze s Nautisem anebo k nám přijely asistentky ,hlídaly kluky a my museli odjet. A díky vaší pomoci si tento luxus budeme moci dopřát i letos. Ani netušíte, jak moc to pro nás znamená ! Každodenní péče o tak těžce postižené chlapce je vyčerpávající .
Vždy s těžkým srdcem přenechávám kluky asistentům , ale pořád si opakuji , že je to pro nás všechny přínosem.

Posíláme vám veliké díky!
S úctou a pozdravem Jiří a Anastázie Badejovi

Moneta

 

22.6.2017
Červnové pečení v ČSOB na Radlické vyneslo 17 tisíc korun! Děkujeme!

Letošní druhé pečení pro dobrou věc jsme pořádali 22. června v pražské budově ústředí, kde jsme společně prodali napečené dobroty za 17 068 korun.
Výtěžek využije Nadační fond Rozum a cit na podporu vzdělávání dětí žijících v pěstounských rodinách.
Všem kolegyním a kolegům, kteří dobroty napekli nebo si je zakoupili, moc děkujeme.

Lenka Rázgová
Specialista společenské odpovědnosti

Prodej snídaně-dobrot, které napekli zaměstnanci ČSOB na Radlické (a já jsem také přiložila ruku k dílu), byl pro nás milou a voňavou zábavou. Těch druhů koláčů co se sešlo, připadla jsem si jak v luxusní cukrárně a nesmím zapomenout také na skvělé pomazánky, po kterých se jen zaprášilo. Moc děkuji všem, kteří se do pečení zapojili i těm, kteří přišli ochutnat a svým příspěvkem podpořili rodinu Loukotovu, která vychovává 5 dětí a paní Hubálkovu, která vychovává 4 děti. Příspěvky jsou určeny na volnočasové aktivity dětí na nový školní rok. Díky za krásnou akci!

Marie Řezníková

Moneta Moneta Moneta

Moneta

 

 


12.6.2017
Děti s pěstouny na výletě Prahou

Dobrý den,

ráda bych Vám poděkovala za včerejší úžasný den, který byl pro celou naši rodinku plný zážitků. Organizace tohoto dne musela být velmi náročná.
Děti byly nadšené, jak výlet na Petřín, kde si prošly bludiště či výstup na rozhlednu a překrásný pohled na Prahu, který se nám naskytl, tak následné střídání hradní stráže u hradu, bylo prostě parádní. Užili jsme si plavbu parníkem, i setkání s paní Konvalinkovou a panem Bernatským, u kterých mne velmi potěšil opravdový zájem o děti v pěstounské péči, jejich trpělivost s naším handicapovaným synkem, který ještě doma teď ráno nosil fotku paní Konvalinkové a šťastně se na ni usmíval. Domů jsme přijeli až pozdě večer, celou cestu jsem poslouchala nadšené povídání a překřikování dětí "a víš co bylo nejlepší? To bludiště!" "Ne, ten parník!" "Mě se líbila paní Konvalinková!" "Pan Bernatský je sporťák!" "Je s ním sranda! A suprově zpívá!" "A ta hradní stráž, to byla bomba!" Myslela jsem, že když jsme vyjížděli ráno v pět hodin, tak mi na zpáteční cestě děti usnou. Ale kdepak, byly tak plné zážitků z tohoto krásného dne, že spaní odsunuly až do svých postýlek domů.

Mnohokrát děkujeme za vše
        rodinka Krejčíková



Parník 2017 Parník 2017


25.4.2017

Děkujeme firmě Moneta Money bank a jejím dobrovolníkům za uspořádání Velikonoční dílny 7.dubna pro děti z náhradních rodin v prostorách banky. Všichni si to moc užili a domů si děti odnesly krásnou velikonoční výzdobu.

Moneta MonetaMoneta



4.4.2017


Společně s našimi patrony Naďou Konvalinkovou a Vojtou Bernatským jsme se zapojili do komapaně Z rodiny doletí dál.

Symbolem kampaně je papírová vlaštovka. Když se dobře vyšle, doletí daleko, když ne, brzy spadne… Stejně tak i pro děti, které jsou křehké podobně jako vlaštovka z papíru, je dobrý start do života nesmírně důležitý.

Stejně jako vlaštovky nelétají samy, ale v hejnu, i děti, které se samy bránit nemohou, mají velkou podporu veřejnosti, které na nich záleží.

Více na www.dobrystart.cz, kde se sami můžete do kampaně zapojit

Naďa KonvalinkováVojtěch Bernatský


4.4.2017

Sluníčkový den letos 25. a 26.dubna. Během sbírky můžete zakoupením sluníčka nebo magnetky podpořit děti v náhradních rodinách.

Leták ke stažení v PDF zde

Sluníčkový den



27.3.2017


POMOZTE NÁM PŘISPĚT NA SLUCHADLA PRO EVIČKU

Vážená nadace,

obracím se na Vás s velkou prosbou prosbou o pomoc pro moji dvacetiletou těžce postiženou adoptivní dceru Evičku Váňovou. 

Vidět klidné a spokojené dítě a prožívat s ním úplně obyčejné radosti všedních dnů, může být velmi nesnadné. Ke zvládání křivolakých cestiček mateřakého osudu často nestačí ani ta nejlepší vůle, píle a odhodlání, ale pokud se objeví podaná ruka i těžkou chvíli může prozářit paprsek radosti, která pomůže zvládat těžký úděl a jít dál. 

S bývalým manželem jsme si postupně nezrušitelně osvojili šest dětí, kterým jsme chtěli dát to nejlepší do života. Osud však žádnému neuchystá jen rovnou a přehlednou cestu. I na naši velkou rodinu čekalo mnoho zákrut a úskalí. Situace v takto velké rodině byla mnohdy velmi náročná a manžel po pětadvacetiletém soužití rodinu opustil. 

Čtyři z našich dětí se postupně osamostatnily a žijí si už svým vlastním životem. Nejmladší syn Kubíček před několika lety tragicky zahynul. Já jsem zůstala sama s dcerou Evičkou, která má těžké postižení a potřebuje trvalou péči druhé osoby. 

Dcera Evička má kromě dětské mozkové obrny ještě dětský autismus s poruchami chování a praktickou hluchotu. Takto těžké postižení se dá zvládat jen s pomocí kompenzačních pomůcek. Pokud má postižený potřebné kompenzační pomůcky, může se účastnit alespoň trochu běžného života. Jednou z nepostradatelných pomůcek jsou pro moji dceru sluchadla, která má Evička z důvodu svého postižení velmi často poškozená a jejich oprava či zakoupení nových je velmi náročnou finanční záležitostí. 

Právě nezbytná sluchadla jsou důvodem, který mne vede k této prosbě o finanční pomoc. Evička má v současnosti jedno ze sluchadel po mnoha opravách téměř nefunkční a v opravně nám sdělili, že žádná další oprava tohoto sluchadla již možná není.Evičce je tedy nutno zakoupit sluchadlo nové, jehož cena je 10 tisíc korun. 

Částka 10 000 Kč na nové sluchadlo je tedy částkou o kterou chci poprosit . Poskytnutí uvedené částky by pro mne bylo obravskou pomocí v nelehké finanční situaci a dcera uvedenou pomocí získá nedocenitelnou možnost kontaktu se světem. 

Za případné poskytnutí pomoci Vám předem neskonale děkuji 

S pozdravem
Eva Váňová
Bobkova 701
198 00 Praha 9


24.2. 2017

Poděkování NF rozum a cit za pomoc pěstounským rodinám a jejich dětem.
 
Rozum a cit, dvě pouhá slova v bohaté slovní zásobě
Slýcháme je zas a znova v té nejrůznější podobě
Rozum je schopnost kterou máme, poznat co není jak má být
často nám pomáhá, ale když zklame tak na pomoc mu spěchá cit.
Cit dokáže být plný lásky, touhy ale i bolestí,.
do tváře vryje hluboké vrásky, když smutek střídá neštěstí.
Sám rozum je jen kapkou v moři, s citem jsou mořem zázraků
Společně zvládnou nejednu bouři a zas je nebe bez mraků.

Ne každý den nás slunce hřeje, ne každého má někdo rád,
jsou léta plná beznaděje, vše zbytečné se může zdát.
Když dětské tváře slzy zkrápí mlčky se ptáme " a co dál? "
steskem se dětské mládě trápí, což není nikdo kdo by o něj stál?
Nikomu neschází, nikdo ho nehledá a žádná náruč není ta pravá
den za dnem ubíhá, žije se jak se dá a všechno okolo smutným se stává.
Lhostejný člověk bez svědomí co nemá rozum ani cit
sotva si někdy uvědomí, že bez domova  nelze žít.

Rozum a cit nám šanci dává, všechno se zvládne, půjdeme dál.
Kdo nevzdá to, ten  neprohrává, i kdyby s osudem se pral.
Přestože smutek srdce svírá, čas jednou slzy osuší
a  s nadějí co nikdy neumírá, zahojí rány na duši.
Vy nejste lidmi bez citu, s pomocí jste tu v pravý čas
a v každé kapce soucitu je víra v lidi. Víra v nás!
Za naše děti, za ně jsme rádi, vděční za každý okamžik.
Pro nás jste tím, kdo pomáhá i radí, za to vám patří naše dík.
 
S díky za vše
Vladimíra Gubaničová


3.2. 2017

Vítězové soutěže CO pro mě znamená rodina, Řád citlivého rozumu byl udělen firmě LMC, s.r.o.

Za 20 let jsme se dotkli přibližně 4 500 dětí a změnili jim život

 

Tisíce dětí nemusely vyrůstat bez mámy a táty v dětských domovech a pak nemít kam jít. Díky dvacetileté činnosti Nadačního fondu Rozum a cit se podařilo podpořit 4 500 dětí, kterým jsme zlepšili a usnadnily život, dali šanci na vzdělání, uplatnění na pracovním trhu i v běžném životě.

Nadační fond Rozum a Cit už 20 let pomáhá ohroženým dětem a náhradním rodinám finančně, materiálně, vzděláváním, pořádá pro rodiny a jejich děti pravidelná setkání. „Bez dlouhodobé podpory našich patronů herečky Nadi Konvalinkové a moderátora Vojtěcha Bernatského a bez dárců z řad firem by naše práce nenabyla takového rozsahu. Jsme za to vděční, a proto jsme se rozhodli dárce ocenit křišťálovým srdcem a udělit mu Řád citlivého rozumu“, říká ředitelka nadačního fondu Marie Řezníková, která nadaci vede 16 let.

  •  Nadační fond Rozum a Cit udělil letos Řád citlivého rozumu firmě LMC s.r.o. za spolupráci     a podporu pěstounů v průběhu posledních deseti let. Ocenění převzal na konci ledna z rukou     ředitelky nadačního fondu pan Milan Jasný.


Jde o mnoho forem podpory. Ta hlavní je finanční, díky ní může fond přispívat dětem v pěstounských rodinách na vzdělávání, doučování, jazykové kurzy, volnočasové aktivity. „Například zaměstnanci firmy LMC se zapojují do veřejné sbírky Sluníčka pro opuštěné děti a náhradní rodiny. Z vlastní iniciativy realizují projekt, který svým výtěžkem podpoří jeden z projektů fondu anebo třeba darují dětem do rodin tablety,“ upřesňuje Marie Řezníková. Zaměstnanci vymysleli i tzv. Smysluplné dárky, to je další počin, který přináší finance do náhradních rodin. 


  • Zároveň nadační fond při příležitosti svého výročí vyhlásil pro děti z náhradních rodin literární soutěž na téma „Co pro mě znamená rodina“.

  

Devět porotců hodnotilo díla dětí a vyhrávají:
 

1. místo     Kristýna Varvariková 14 let

2. místo     Maria Stibbová 10 let

3. místo     Kristýna Tranová 17 let

4. místo     Daniel 12 let a Dominik 11 let Gubaničovi

5. místo     Patricia Stibbová 9 let

 

Zároveň budou některé z nich odvysílány v Českém rozhlase 2 v Dobrém ránu se Zuzanou Maléřovou 12. Března 2017.

 

Vítězná báseň: Kristýna Varvariková,  14 let 


Co by  byl domov bez lásky!

 

Tak jako pole bez úrodné hlíny,

s plevelem plné kamení,

je malé dítě bez rodiny

samo jen se svým trápením

 

Tak jako slunce bez tepla v létě

které je stále nad námi

je smutno dětem na celém světě

když vyrůstají bez mámy

 

Stejně jak k řece patří dva břehy

a k odpovědím otázky

co by byl život bez tátovi něhy

a  mámina náruč bez lásky?

Maria Stibbová, 10 let

Moje rodina


Bydlím v rodině, kde se máme dobře. Maminka s tatínkem mě nebijí, nenechávají mě stát za trest za dveřmi, nesvítí mi v noci baterkou do očí, ani nepouštějí v noci hlasitou hudbu, která by mne budila.
Že to není nic divného? Že to je normální? Pro mne ne.
Nejprve jsem bydlela v rodině, kde nás docela dost bili. Pak jsme se s mladší sestrou dostaly do dětského domova. Myslím, že by děti neměly být v dětském domově. Tam nás sice nebili, ale bylo to hrozné, cítila jsem se tam osaměle, ale naštěstí jsem tam měla sestřičku, tak jsem si s ní hrála. Ale byla jsem tam smutná. V noci jsem nemohla spát. Když tam přišla vychovatelka, tak svítila baterkou všem dětem do očí. Když mě viděla, že nespím, tak mě poslala stát do kouta za dveře. Když jsme dostali o vánocích dárky, tak nám je potom sebrali.
Až budu velká, chtěla bych mít hodného muže a čtyři děti. Chtěla bych s nimi jezdit na výlety, jako moji rodiče jezdí se mnou. Chtěla bych být maminka, která se dobře bude starat o děti, a která bude hodná.

Tranová Kristina, 17 let

Co je to vlastně rodina?


V naší třídě jsme samá děvčata. Jednoho dne jsme dostaly v hodině úkol. Ten byl na téma: „Definice rodiny“ Měly jsme po dvojicích dát dohromady větu a pak jsme losovaly, kterou si vybereme a zapíšeme do našich sešitů. Když jsme rozhodly, která to bude, děvčata vybrala mojí definici. Podle mě je rodina skupina lidí, osob, které jsou spojeny na základě sympatií, DNA nebo zákona.
Naše paní učitelka ohrnovala nos. Zeptaly jsme se jí, zda se jí na tom něco nezdá. Ona se na nás otočila a prohlásila, že ty sympatie by škrtla. Naše odezva třídy zněla asi takto: „A to jako proč?“ Paní učitelka prohlásila, že ano, rodina je spjatá manželstvím, tudíž zákonem. Také staví na biologické dědičnosti, tudíž DNA. Se sympatiemi ale nesouhlasila. Já jsem jí ale řekla, že jsem tím myslela jak manželství, tak adopci, pěstounskou péči nebo poručnictví. V naší třídě je totiž více děvčat v pěstounské péči. Pro nás jsou sympatie a zákon důležitější, než nějaká biologická dědičnost. Děvčata, včetně mě, mezi celou třídou zvedla hlavu a začala diskutovat o tom, jak může toto říct. Byla to pro nás věta, která nám ne jenom ublížila, ale urážela nás. Jedna z dívek začala vysvětlovat, že toto si nemůže jako paní učitelka dovolit, a když už, tak ať si rozmyslí, zda je to vůbec pravda a jakým stylem to zformuluje. Ona si ale stála za svým názorem do konce hodiny. O přestávce jsme se o tom neustále bavily a jedna dívka začala plakat. Uklidnily jsme jí tím, že učitelka, která je neuvěřitelně věřící (ne, že bychom měly něco proti křesťanství), nesouhlasí s interrupcí, natož, že matka se vzdá vlastního dítěte. Proto nesouhlasí s tím, že pro nás je a vždycky bude pěstounská péče RODINA.
Neumím si představit, že bych říkala mami a tati někomu jinému. I když říkám biologickému otci „tati“, je to z toho důvodu, že jsem byla nervózní mu říkat „Dungu, Davide, pane Trane…“ I když, vrátila bych to radši zpátky. (haha) Mamka nám říkala od malička takovou nádhernou větu, kterou nikdy, ale přísahám, že nikdy nezapomenu. „Maminka není ta, která porodí, ale ta, která vás vychová.“ Když se mě někdo zeptá, jak to mám v rodině. Odpovím jednoduše. Mám MATKU a MAMKU. Mám OTCE a TAŤKU. Matka a otec mě nezajímají. Jsou to jen lidi, z kterých jsem vznikla. Mamka a taťka jsou pro mě lidé, kteří se o nás bojí, kteří nespí, když se nám něco děje. Bojí se o naše zdraví, vzdělání a společenský život.
Správná maminka je taková, která by své děti nejradši umačkala tou velkou láskou a trpělivostí, kterou jim dává. Řeší za ně problémy, a i když jsou dostatečně staří na to, aby to zvládli sami, tak je stejně řeší. Co pro mě znamená rodina? Rodina je pro mě neuvěřitelné zázemí pocitu tepla bezpečí. Dveře, na které zaklepu, a ony se otevřou.

Rodina je opravdu jako strom. Země, z které vyroste a rozvíjí se vzhůru do oblak. Větve drží pospolu a vzájemně se drží, aby ta druhá nespadla. Někdy se to nepovede, protože uznejme, i já jako dítě… Někdy je to s dětmi nadměrná starost, kterou už strom neudrží. Ale přesto jsou rodiče ochotni nalepit větev zpět. Já jsem šťastná za svou rodinu. Kolik problémů a starostí jsem jim způsobila a oni větev lepí pořád nazpátek. Ještě ji oblepují izolepou, aby nespadla znovu.
Neumím si představit, že bych byla někde jinde. I když mají rodiče své dvě dcery, které už mají také děti, vzali si do toho nás pět ďáblíků. Miluju náš rodinný domek na vesničce s velkou zahrádkou obrostlou květinami. Je to tu jako v pohádce. Jsme velká rodina. Mamka, taťka, pět dětí. A k tomu dvě dospělé sestry, kterým říkám teto a jejich děti beru jako další svoje sourozence. K našemu baráčku je propojen venkovním dvorkem další, kde bydlí teta, která má tři dcery. A když přijede další teta z Německa a její dva kluci je nás tu plno. Jsme hotová rodina. Cítíme se jako jeden celek. A vždycky budeme.
Když si vezmu, že bychom si prostě jednoho z nich nevzali - to nejde. Neumím si ani představit, že by tu nebyli. I když jsou v každé rodině hádky, a sem tam se někdo nesnese. Rodina je pro mě rodina. Žádná biologická matka a žádný otec. Pro mě to jsou lidi, kteří prostě bydlí někde, bůh ví kde. Těm kdyby se něco stalo tak je mi to v podstatě jedno. Já mám mamku a taťku. Dva lidi, kteří o mě vědí, že hraji na klavír. Vědí, co chci v budoucnu dělat. Jsou to úžasné osoby, kteří něco dokázali. A to je, že vytvořili domov, dali nám lásku, jejich trpělivost a spoustu energie.
Naše paní učitelka by se měla zamyslet. Protože nejde o to, aby rodina byla jako 7 sedmikrásek. Stejné květiny (dědičnost), to samotné nestačí na definici rodiny. Může být jedna růže, list kapradí, sedmikrásky, kopretina a spousta dalších v jedné kytici. Pokud se ale mají rádi (sympatie) a drží pospolu, tak mohou kolikrát tvořit mnohem krásnější kytici, než jednoduché sedmikrásky.

 

Daniel Kácl 12 let a Dominik Kácl 11 let bráchové

Vánoční přání


Kdybych chytil rybku zlatou, pustil bych jí zpátky.
Přál bych si jen mámu s tátou na vánoční svátky.


Řekl bych, odpluj bez váhání ať neskončíš v kádi, splň mi ještě druhé přání ať mě mají rádi.


Ať rodinu rybko zlatá, mají všechny děti pro každého máma táta, je mé přání třetí.


Kde se skrýváš kapříku? Kde tě hledat mám?
V řece nebo v rybníku? Nechci už být sám!

 

Patricia Stibbová, 9 let

Zlý sen


Zdál se mi podivný, zlý sen.
Bydlím u své maminky a ta se o mne nemůže starat. Je nemocná a taky musí hlídat babičku. A tak mě a moji sestru dává do děcáku a odtud si nás bere tatínek, proto jsme teď u jiné matky. Ta nás často bouchá páskem přes záda a hodně to bolí. Je tady spousta dětí a taky miminko Tomášek. Starší brácha mu říká, ať nás kousne, a tak nás kouše všude po celém těle a my brečíme. Potom jsme zase v děcáku. Je první noc a je tu hodná vychovatelka. Potom ale poznávám, že tady jsou taky zlí lidé. Taková tlustá, zlá vychovatelka nám v noci svítí do očí, jestli spíme. Bojím se. Chci spát u své sestřičky a nesmím. Za trest sedím na židličce v kuchyni. Další noc nás dává na balkón a my se sestrou utíkáme k sousedům. Nelíbí se mi tady a je mi smutno, mám strach.
Probouzím se ze sna.
Jsem v náručí u své nové maminky. Brečím a stýská se mi po svých rodičích, chtěla bych je vidět. Proč to nejde? Nová maminka mne hladí po vlasech a utírá mi slzy. V téhle rodině se mi líbí nejvíce. Všichni se máme rádi, pomáháme si a jsme na sebe hodní. Moje maminka a můj taťka jsou hodní. Jezdíme spolu na kole a na bruslích, chodíme na výlety. Taky máme psa Lady, je to fenka, o kterou se starám. Mám hezký pokojíček, ráda tu jsem, tady jsem doma.

 

Lucie Zemanová, 15 let

Co pro mě znamená RODINA

Slovo rodina, pod tím si každý představí něco úplně jiného, někdo si vybaví maminku, tatínka, někdo televizi či počítač a někdo dokonce ledničku plnou jídla, sice trochu zvláštní, ale někdo to tak má.Ale já si vybavím smečku, která drží pohromadě.
Úplně nevím, kde začít, ale nejspíš od začátku a to tedy, když jsem se 18.12.2001 narodila. Narodila jsem se matce Lucii Zemanové a otci Romanovi Zemanovi. Od mého narození jsme asi dva roky bydleli v Pardubicích. Mezitím se mi dne 25.7. 2003 narodila sestra Klárka. Otec mámu mlátil, chodil domu opilý a tak od něj máma odešla. Potom se matka po letech setkala s mým současným taťkou, kterého znala už z dřívějška a dala se s ním dohromady. Přestěhovali jsme se do Nymburka, kde jsme spolu bydleli. Potom uběhlo pár let a dne 8.7.2009 nám na svět přišla další sestřička Kája. Když byl Káje asi rok, taťka s mámou se rozešli a taťka se odstěhoval. S mámou jsme se odstěhovaly do Kolína, tam jsme s ní byli rok, potom nastaly velké letní prázdniny roku 2013.
Byli jsme u babičky ( taťkovi mamky), když jednoho dne se máma nevrátila z "výletu". Trvalo to den, dva, týden a máma pořád nikde. Jenže byl konec prázdnin a my jsme se potřebovali připravit do školy, ale jak, když máma nebyla k zastižení. Tak taťka šel, odvezl nás do bytu, nakoupil nám potřebné věci a vypravil nás do školy. Utekl měsíc, dva a máma pořád nikde, už nás napadlo, že měla autonehodu, ale ne.Taťka nám už to nechtěl dále tajit a řekl nám to.
Mámu zavřeli do vězení v Německu kvůli drogám, které tam dovážela. Několik dní jsme z toho nemohli spát, nemohli jsme tomu uvěřit. Ale už tomu tak bylo. V Kolíně jsme s taťkou byli ještě rok a potom jsme se přestěhovali na vesnici, do velkého domku s velkou zahradou, máme tu čtyři psy, kozu, slepice a husy.
Po tomto všem jsem si uvědomila, co pro mě vlastně rodina znamená. Rodina pro mě znamená mít pořád blízko sebe někoho, kdo mi pomůže i v tom nejhorším a nikdy mě nenechá na pospas osudu. Vlastně bych to asi nenazvala úplně rodinou, některé rodiny bývají rozhádané a navzájem si moc nepomáhají. Více než rodinou, bych nás nazvala smečkou. Tou smečkou, která pořád drží při sobě ,,v dobrém i zlém". Jsem moc ráda, že jsem se dostala do rukou taťky a jsem mu neskutečně vděčná za to, že s námi má takovou trpělivost.

 

Další básně ke stažení:

Nadační fond Rozum a Cit již 20. let naplňuje svoje krédo: Pěstounské rodiny-šance pro opuštěné děti na nový život. www.rozumacit.org

Kontakt: ředitelka Marie Řezníková, deti@rozumacit.org



 

 

 

 
© Rozum a Cit