ZAJÍMAVÉ ODKAZY NA MPSV
 

Náhradní rodinná péče v České republice
Jedná se o formu péče, při které je dítě vychováváno „náhradními rodiči“ přímo v jejich rodinách. Účelem je poskytnout dětem přechodnou či dlouhodobou péči v době, kdy se ocitají bez rodinného zázemí.

 
V České republice nalezneme tyto formy:
•    svěření do péče jiné fyzické osoby než rodiče
•    osvojení
•    pěstounská péče
•    pěstounská péče na přechodnou dobu
•    poručenství

 
Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče
Do péče jiné fyzické osoby než rodiče je dítě svěřeno, jestliže to vyžaduje zájem dítěte a tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému.

Tento institut je upraven zákonem o rodině (Zákon č. 94/1963 Sb., § 45) a pečujícím osobám je vždy rozhodnutím soudu vymezen rozsah práv a povinností k dítěti. Zpravidla se jedná o právo a povinnost zajistit péči o dítě a zastupovat jej v běžných záležitostech. Není-li soudem rozhodnuto jinak, zůstává rodičům dítěte zachována rodičovská zodpovědnost a rodiče jsou nadále zákonnými zástupci dítěte a trvá i nadále jejich vyživovací povinnost k dítěti.

 
Osvojení
Velice významný institut v systému náhradní rodinné péče představuje osvojení. Jedná se o institut, který podstatně mění vazby dítěte s jeho původními vlastními rodiči. Osvojením vzniká nový právní i rodinný vztah, neboť mezi osvojeným dítětem a osvojitelem vzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi. Příbuzenský poměr vzniká také mezi osvojencem a příbuznými osvojitele. Zanikají tedy všechny práva a povinnosti mezi osvojeným dítětem a jeho původní rodinou. Osvojitelé se stávají zákonným zástupcem dítěte a mají k němu stejnou rodičovskou zodpovědnost jako při výchově vlastního dítěte. Dítě pak získává příjmení svých osvojitelů.

Mezinárodní adopce
V případě, že není možné najít dítěti vhodné rodinné zázemí v jeho vlasti, je možné zvážit jeho umístění do ciziny. Úmluva o právech dítěte však stanovuje přednost umístění osvojeného dítěte v zemi jeho původu a připouští toto řešení jen v případě, že se jeví pro dítě jako vhodnější.

Osvojení dětí do ciziny a z ciziny je v České republice možné od 1. 6. 2000, kdy vstoupila v platnost Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou přijala Haagská konference mezinárodního práva soukromého. Tento mezinárodní dokument spolu se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí umožňuje osvojení dětí z ciziny a do ciziny v případech, kdy se pro dítě nepodaří najít rodinu v zemi jeho původu. Zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině v ČR zajišťuje Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí.

Pěstounská péče
Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče a jejím hlavním účelem je zajištění osobní péče a výchovy dítěte v rodinném prostředí.

Pěstounská péče se uplatňuje u dětí, pokud nemohou vyrůstat s vlastními rodiči, ale jejich vazby s nimi zůstávají zachovány a taktéž s ostatními příbuznými jako jsou např. sourozenci nebo prarodiče. Rodiče dítěte zůstávají i nadále zákonným zástupcem dítěte a mají k němu rodičovskou zodpovědnost. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče konkrétní osoby nebo manželskému páru. Mezi pěstounem a dítětem nevzniká příbuzenský vztah. Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a zaniká dosažením zletilosti dítěte. Z vážných důvodů může být i zrušena.

Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat a vykonávat přiměřeně práva i povinnosti rodičů vůči dítěti. Není zákonným zástupcem dítěte a nemá vůči němu ani vyživovací povinnost. Právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti má jen v běžných věcech.

V ČR existuje několik typů pěstounské péče. Především je rozlišována individuální pěstounská péče, která probíhá v běžném rodinném prostředí samotných pěstounů a dále pak skupinová pěstounská péče, která probíhá v zařízeních pro výkon pěstounské péče, které jsou zřizovány např. obcemi, krajskými úřady nebo nestátními subjekty.

Dále lze rozlišit také příbuzenskou formu pěstounské péče, kdy je dítě svěřeno některé osobě z širší rodiny. Pěstouny jsou příbuzní dítěte: prarodiče, teta, strýc, sourozenec nebo jiní příbuzní.

Pěstounská péče na přechodnou dobu
Pěstounská péče na přechodnou dobu je zajišťována vyškolenými pěstouny pro tento typ péče. A do tohoto typu může být dítě svěřeno na dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat nebo na dobu, po jejímž uplynutí lze dát souhlas rodiče s osvojením nebo na dobu do pravomocného rozhodnutí soudu, o tom, že není třeba souhlasu rodičů k osvojení. (Krausová, Novotná, 2006)
Tento typ péče je určen zejména pro krizové situace, kdy biologičtí rodiče potřebují určitý čas na vyřešení svých problémů nebo životních situací.

Poručenství
Poručníka dítěti ustanoví soud v případě, že rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.
Soud ustaví poručníka většinou z řad osob blízkých rodině dítěte a stává se jeho zákonným zástupcem. Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Mezi poručníkem a dítětem nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem. Je mu stanoven rozsah práv a povinností jako je výchova a zastupování dítěte a správa majetku dítěte. Poručník je přímo odpovědný příslušnému soudu a podléhá jeho pravidelnému dohledu a jakékoliv rozhodnutí v podstatné věci, týkající se dítěte, vyžaduje schválení soudem.
 

Zdroj:

• Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině
• Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
• Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení

   

Základní statistická data v oblasti náhradní rodinné péče
V celé České republice bylo ke konci roku 2008 evidováno 8159 dětí v pěstounské péči a poručenství.

Rozdělení podle jednotlivých krajů je podrobně uvedeno v následující tabulce.
 

(MPSV, 2009)

Více informací o náhradní rodinné péči naleznete na: www.pestounskapece.cz